Anselm Reyle
CVAnselm Reyle, ovlivněný neony osvětlenou punkovou scénou Berlína 80. let, čerpá inspiraci ze svého okolí – brutalistní architektury neustále se měnícího poválečného Německa, předmětů z bleších trhu, leských figurín z výloh – to vše odráží nástup globálního kapitalismu a jeho jednorázové materiální kultury. Za to je často veřejně kritizován – jeho umělecká díla jsou popisována jako „povrchně svůdná“ nebo „über-kitch“, ale přesně to je jeho záměr: „Rád balancuji na hranici nevkusu,“ přiznává Reyle. Toto prohlášení naznačuje rozdíly mezi dekorativním artefaktem a čistě uměleckým předmětem, nebo prostě mezi uměním a produktem, což je obzvláště důležité vzhledem k nedávné spolupráci Reyleho se značkou Dior. Reyleovo intimní propojení s módními značkami je však v strhujícím kontrastu s jeho odmítáním estetických trendů současné malby, kterou často odsuzuje jako figurativní pseudoexpresionismus. Jeho obdiv k například Sigmaru Polkemu a Gerhardu Richterovi je v souladu s jeho touhou prozkoumat dnešní roli modernismu při vyzdvihování artefaktů z nedávné historie umění. Anselm Reyle vystavoval v nejlepších světových galeriích, jako je například prestižní Gagosian Gallery a dokázal se prosadit na špičce současného uměleckého trhu se zcela jedinečnou technikou foil painting.
DSC Gallery uvádí výstavu Anselma Reyleho Metamorphosis, která představuje německého umělce v okamžiku vědomé proměny. Reyle patří k autorům, u nichž se vizuální energie mění v přesný jazyk, jeho práce dlouhodobě testují hranici mezi malbou a objektem, mezi abstrakcí a kritickým odstupem, a právě v této „hraně“ se rodí jejich síla. Metamorphosis je zároveň pokračováním dlouhodobého vztahu DSC Gallery s autorem. Po pražské výstavě Radiant Adventure (2022) přichází Reyle do DSC podruhé, tentokrát s výběrem, který navazuje na jeho londýnskou samostatnou výstavu Sunrise Mission v Opera Gallery (2025). Právě zde se poprvé jako celek představila série „chrome brushstroke paintings“, gestické tahy štětcem s chromovaným prvkem integrovaným přímo do plátna. Autorovy ikonické série definují materiály, které si jiní autoři často „nepustí“ do malby: fólie instalované v plexi boxech, pruhované kompozice, zrcadlení, neonové zásahy, rám jako organická součást obrazu. Nová část výstavy klade důraz na hmotu. Reyle posouvá malbu k reliéfu: pracuje s hrubšími podklady, strukturálními pastami i pastózní technikou a přetváří „tah štětcem“ v chromovaný 3D prvek.
